Statek č. 53 s areálem - pozdně empírová statek s poměrně bohatě řešenou fasádou. Zděná přízemní budova složitého půdorysu s klenbami i fabionovými stropy. Znehodnující úpravy koncem 20století. Součástí je zděná ohradní zeď s dřevěnou branou a brankou. Ke statku patří zděné přízemní hospodářské budovy z poloviny 19.století. Chlévy zaklenuty.
* Chráněné stromy
Byly vyhlášeny 3 památné stromy
Dub letní (Quercus robur) u statku Slovákových na pozemku č.p. 1396/1
Lípa velkolistá ( Tilia platyphylla) na pozemku manželů Kohoutových, bývalá hájenka na
konci obce
Javor mléč na pozemku manželů Janečkových na začátku obce, který ale bohužel byl již pokácen.
*Farní kostel Nejsvětější Trojice
jednolodní zděná architektura z roku 1777, zaklenutá valenou klenbou. Sakristie přistavena. Úpravy v roce 1822 a ve 2.pol.20století.
Ohradní zeď kolem hřbitova z lomového kamene vymezující areál - kovové brány vstupu osazeny mezi dvěmi zděnými omítnutými pilíři. Opravena v roce 2003.
*Památník
obětem 1. světové války, vysázen tufovými kameny a ozdoben měděným srdcem nápisem "Všem lidem dobré vůle".
*Venušina sopka
Východní předhůří Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Pradědem (1491m n.m.) tvoří rozsáhlá skupina Nízkého Jeseníku, složená z několika vrchovin a plošin. Největší z vrchovin je pojmenovaná podle centra oblasti - Bruntálská, zde je nejvyšší hora Nízkého Jeseníku -Slunečná (800m n.m.).Podle Slunečné je pojmenováno pásmo vrchů táhnoucích se od Moravského Berouna po údolí řeky Moravice. Slunečná vrchovina je páteří Bruntálské vrchoviny, kterou doplňuje nejmladší geologický útvar v České Republice - Jesenické sopky.
Je obtížné si představit obrovské časové rozpětí uvedených horských útvarů: podkladem Nízkého Jeseníku jsou horniny utvořené v nejstarším období planety Země v prvohorách, asi před 320 miliony let, síly, které utvořily kužely Jesenických sopek zde působily jen před asi jeden a půl milionem let, na přelomu třetihor a čtvrtohor. Žhavá hmota země, magma, se prorvala nejmladším zlomem zemské kůry v České republice a jakoby odpočívala a znovu nabývala výbušné energie, proto jsou Jesenické sopky vrstevnaté, tvořené z materiálu eruptivního- tufu (vyvrženého výbuchem) a výlevného - lávy. Proto se sopky nazývají stratovulkány.
Venušina sopka ( 655 m n.m.) nad Mezinou - pojí se s ní pěkná zeměpisná hříčka, kterou vyslovil bruntálský botanik prof. Diener, že na Sicílii pod sopkou Etnou je město Messina a u nás pod Venušinou sopkou je obec Mezina.
Venušina sopka dosud nebyla prohlášena za chráněné území, ale přírodní památkou je jeden z jejich dvou lávových proudů, tekoucích severovýchodním směrem a pokrývajících terasové štěrkové podloží Černého potoka. Vrchol sopky tvoří rezavě zbarvené strusky a sopečný písek, které byly v minulosti intenzivně těženy jako stavební materiál. Roste zde vzácná rostlina rozchodník žlutý.
*Přírodní památka Lávový proud u Meziny je v rozloze asi 2 hektarů. Zatím co ve spodní části byl čedič těžen především komorovým způsobem, v horním lomu byla odkryta rozsáhlá stěna, kde sloupcovitá a vějířovitá odlučnost trojklonného čediče s hojnými vyrostlinami drahého olivínu vytváří krásné "varhany".
*Skalní útvary
složené z pravidelně tvarovaných kamenů s kvádrovitou odlučností.
*Přehrada Slezska Harta
*Vodní meandr
Vytékající voda u silnice: Pomníček: